Úklid zámeckého parku
Kdo šel v sobotu 23. dubna 2005 po druhé hodině odpoledne okolo brány do zámeckého parku, mohl pozorovat překvapivou věc: desítky lidí rozesetých po parku, hrabajících jako o život, kolem cesty se vršící hromady listí, větví a odpadků. Co se děje? Že by parku svítalo na lepší časy? Že bychom do něj dokonce mohli CHODIT? Je tomu skutečně tak.
Panoramatický pohled na park zdola
Pro začátek nutno uvést, že nejhrubší práci již za uplynulý podzim a zimu udělaly v parku technické služby města – postupně vysekaly a spálily křoví od brány až k bývalému letnímu kinu, odvozily odpadky, které téměř souvisle pokrývaly plochu parku. Postupně se dvě třetiny plochy spodní části parku dostaly do takového stavu, že to umožnilo definitivní „čistý“ úklid. Toho jsme se jako sdružení chopili a zorganizovali předposlední dubnovou sobotu dobrovolnou brigádu.
Panoramatický pohled na park shora
Čekali jsme, že přijde tak 30 lidí, především členové sdružení a jejich přátelé. Ve větší účast běžných buštěhraďáků jsme se neodvažovali doufat. Jaké bylo tedy naše překvapení, když se nakonec sešlo okolo osmdesáti lidí! Rodiny s dětmi, mladé skautky, dokonce dobří lidé přespolní. V přilehlém Domově pokojného stáří jsme měli k dispozici občerstvovací místnost a nejen to – paní ředitelka dokonce pracovala s námi. Nutno též poděkovat mistrovi TS panu Formánkovi, který s námi vydržel celou dobu a slíbil vbrzku osadit nové lavičky.
Postupně se podařilo celou vysekanou plochu shrabat a navršit hromady, které TS odvezou. U brány zároveň vznikala jakási výstavka kuriózních předmětů, které se podařilo najít – od zapomenutých hraček až po WC mísu. V podvečer se zapálila hromada větví a vytrvalci, kteří vydrželi, si opekli buřty a poseděli společně u ohně. Odměnou byl i pohled na rozlehlé prostory vyčištěného parku s monumentální kulisou zámku rýsující se na kopci, sice stále ještě dosti ponurého vzhledu, ale již s optimisticky se červenající opravenou střechou střední části.
Čekali jsme, že přijde tak 30 lidí, především členové sdružení a jejich přátelé. Ve větší účast běžných buštěhraďáků jsme se neodvažovali doufat. Jaké bylo tedy naše překvapení, když se nakonec sešlo okolo osmdesáti lidí! Rodiny s dětmi, mladé skautky, dokonce dobří lidé přespolní. V přilehlém Domově pokojného stáří jsme měli k dispozici občerstvovací místnost a nejen to – paní ředitelka dokonce pracovala s námi. Nutno též poděkovat mistrovi TS panu Formánkovi, který s námi vydržel celou dobu a slíbil vbrzku osadit nové lavičky.
Postupně se podařilo celou vysekanou plochu shrabat a navršit hromady, které TS odvezou. U brány zároveň vznikala jakási výstavka kuriózních předmětů, které se podařilo najít – od zapomenutých hraček až po WC mísu. V podvečer se zapálila hromada větví a vytrvalci, kteří vydrželi, si opekli buřty a poseděli společně u ohně. Odměnou byl i pohled na rozlehlé prostory vyčištěného parku s monumentální kulisou zámku rýsující se na kopci, sice stále ještě dosti ponurého vzhledu, ale již s optimisticky se červenající opravenou st
Kdo šel v sobotu 23. dubna 2005 po druhé hodině odpoledne okolo brány do zámeckého parku, mohl pozorovat překvapivou věc: desítky lidí rozesetých po parku, hrabajících jako o život, kolem cesty se vršící hromady listí, větví a odpadků. Co se děje? Že by parku svítalo na lepší časy? Že bychom do něj dokonce mohli CHODIT? Je tomu skutečně tak.
Pro začátek nutno uvést, že nejhrubší práci již za uplynulý podzim a zimu udělaly v parku technické služby města – postupně vysekaly a spálily křoví od brány až k bývalému letnímu kinu, odvozily odpadky, které téměř souvisle pokrývaly plochu parku. Postupně se dvě třetiny plochy spodní části parku dostaly do takového stavu, že to umožnilo definitivní „čistý“ úklid. Toho jsme se jako sdružení chopili a zorganizovali předposlední dubnovou sobotu dobrovolnou brigádu.
Čekali jsme, že přijde tak 30 lidí, především členové sdružení a jejich přátelé. Ve větší účast běžných buštěhraďáků jsme se neodvažovali doufat. Jaké bylo tedy naše překvapení, když se nakonec sešlo okolo osmdesáti lidí! Rodiny s dětmi, mladé skautky, dokonce dobří lidé přespolní. V přilehlém Domově pokojného stáří jsme měli k dispozici občerstvovací místnost a nejen to – paní ředitelka dokonce pracovala s námi. Nutno též poděkovat mistrovi TS panu Formánkovi, který s námi vydržel celou dobu a slíbil vbrzku osadit nové lavičky.
Postupně se podařilo celou vysekanou plochu shrabat a navršit hromady, které TS odvezou. U brány zároveň vznikala jakási výstavka kuriózních předmětů, které se podařilo najít – od zapomenutých hraček až po WC mísu. V podvečer se zapálila hromada větví a vytrvalci, kteří vydrželi, si opekli buřty a poseděli společně u ohně. Odměnou byl i pohled na rozlehlé prostory vyčištěného parku s monumentální kulisou zámku rýsující se na kopci, sice stále ještě dosti ponurého vzhledu, ale již s optimisticky se červenající opravenou střechou střední části.
řechou střední části.