5000. návštěvník muzea Oty Pavla 

Datum konání: 29.1.2005

Popravdě řečeno – s tím, že uvítáme pětitisícího návštěvníka muzea již za necelé 3 roky existence, jsme nepočítali. Proto nás konečné číslo po sečtení všech návštěvníků v muzeu ode dne jeho otevření v březnu 2002 dost překvapilo – ke konci roku 2004 nás navštívilo 4941 osob. Tím jsme se sice hodně přiblížili k magické pětitisícovce, ale ze zkušenosti jsme věděli, že to hned tak nebude – leden a únor bývají co do návštěvnosti nejslabší. A tak jsme čekali až přijde jaro, sluníčko a vyraší první zájezdy…

Bylo to velké procitnutí, když si na sobotu 29. ledna objednala cestovní kancelář Historia Pragensis prohlídku muzea s výkladem pro zájezd milovníků umění a příznivců Oty Pavla. Naše první otázka proto do telefonu zněla: „A kolik Vás přesně bude?“ V tu chvíli nám do 5000 návštěvníků chybělo přesně 41. Po ujištění, že přijede 48 návštěvníků, jsme začali připravovat velkou oslavu – v sobotu odpoledne zavoněly v muzeu koláče a kávička, na oslavence čekal diplom a dárky, fotoaparáty a diktafon byly připraveny. Když jsme viděli autobus sjíždějící od kostela sněhovou břečkou k muzeu, už jsme otevírali dveře. A pak se to stalo: v 15:20 vstoupil – tedy vlastně vstoupila. Naším pětitisícím návštěvníkem se stala paní DANIELA ŠTĚPÁNOVÁ z Prahy! Po blahopřání a dárcích se všichni zaposlouchali do výkladu o životě a díle Oty Pavla a pak si při samostatné prohlídce mohli vychutnat malé občerstvení.

Zde je malý rozhovor se zástupcem cestovní kanceláře panem Vladimírem TRÉGLEM:

Jak se jmenuje Vaše Cestovní kancelář a odkud jste k nám přijeli?

Jsme cestovní kancelář Historia Pragensis se sídlem v Praze a pořádáme zájezdy po české republice i do zahraničí, naši klienti jsou většinou obyvatelé Prahy, protože naše zájezdy se orientují na dějiny umění a historii, tak s námi jezdí lidé, kteří se o to zajímají. Vydáváme katalog na celý rok a klienti si sami vybírají podle zájmu, o zájezdech se dozvídají z internetu a procházek po Praze, které také pořádáme.

Jak Vás napadlo přijet zrovna do Buštěhradu?

Nejdříve musím přiznat, že uspořádat zájezd v zimě je složité, neboť většina památek je zavřena. V zimě tedy vybíráme místa, která nejsou daleko od Prahy a která jsou dobře přístupná a otevřená i v zimním období. Tento zájezd byl zaměřen na Kladno a okolí – prohlédli jsme si město a historické památky ve Slaném, ve Smečně, na Kladně a zájezd končíme tady v Buštěhradě.

Proč jste si vybrali právě Muzeum Oty Pavla?

Toto muzeum jsme vybrali především proto, že je celoročně přístupné a jak jsme správně předpokládali – mnoho našich klientů má většinu pražských památek procestovanou, ale toto muzeum, které je otevřeno poměrně nově, mnoho z nich ještě neviděla.

Odkud jsou účastníci zájezdu?

Autobus je úplně plný, všech 48 lidí je z Prahy a jsou to, jak já říkám, „štamgasti“, kteří s námi jezdí poměrně dlouho a nenechali si tento zájezd ujít.

Vzhledem k tomu, že v den zájezdu se zároveň objednala i anglická redaktorka Českého rozhlasu anglického vysílání a byl pozván i Dr. Kuchyňka píšící pro Mladou Frontu, byla naše 5 000. návštěvnice na roztrhání. Rozhovor jsme však přece je stačili udělat:

Jak se jmenujete a proč jste si vybrala právě tento zájezd?

Jmenuji se Daniela Štěpánová a jsem z Prahy. S touto cestovní kanceláří jezdím na výlety velice často. Jedním z důvodů bylo také poznat více kladensko, které bylo tématem dnešního výletu a které je také rodištěm mého otce. Narodil se totiž ve Zvoleněvsi u Slaného a do Slaného a Kladna jsem se vždy moc chtěla podívat. Další zastávkou byl Buštěhrad, takže jsem se do Muzea Oty Pavla dostala shodou šťastných náhod vlastně již podruhé.

Tak to je opravdu překvapení – vy jste v našem muzeu již někdy byla?

Ano byla jsem tu již v květnu 2004 se zájezdem Univerzity volného času z Prahy, který pořádala paní Ing. Dana Steinová. Moc se mi tu tehdy líbilo, také mě překvapila naučná stezka, kterou jsme procházeli a zbytky hradu, které nás velmi zaujaly. V muzeu bylo tolik informací, že vůbec nelituji, že jsem se zde ocitla znovu a mám možnost si dokumenty ještě jednou pozorněji prohlédnout.

Jaký je Váš vztah k Otovi Pavlovi?

Já mám k němu velmi kladný vztah, protože já jsem milovník sportu, sama jsem sport dělala a protože on psal hlavně o sportu, byl mi vždy hodně blízký.

Předpokládám, že máte doma jeho knížky, kterou máte nejraději?

No knížek mám hodně, nejraději mám tu, kterou jsem si shodou okolností koupila u vás v muzeu – je to Cena vítězství. Tam jsou povídky o jednotlivých sportovcích, no samozřejmě Jan Veselý, Masopust nebo Raška, to všechno jsou sportovci, které jsem znala, to víte už jsem pamětník, a to mě na tom velice přitahuje a ráda o tom čtu.

Co se Vám na muzeu líbilo, co Vás zaujalo?

Mám z muzea velice dobrý dojem, jsou zde exponáty, které dokumentují celý jeho život. Nejvíce mě zaujal pohár Jana Veselého (pohár za vítězství v cyklistickém závodě Praha – Karlovy Vary – Praha z roku 1947, který muzeu věnoval významný český cyklista Jan Veselý – pozn. aut.), protože toho jsem velmi dobře znala. Také je zajímavý ten fotbalový míč Dukly Praha (ten dostal Ota Pavel od fotbalového družstva Dukla Praha při jejich vítězství v Americkém poháru v roce 1962. Muzeu ho věnoval syn Oty Pavla – Jiří – pozn. aut.).

Co byste muzeu popřála?

Popřála bych stále hodně návštěvníků a aby se Vám ve vaší práci dařilo. Jsem ráda, že se o jeho životě takto ví, protože vy to dobře popularizujete a děláte hodně pro to, aby byl známý a přišel do povědomí dalším lidem. Mám totiž obavu, že některým mladým lidem již Ota Pavel není tak známý a pro ty je takové muzeum velmi potřebné. To víte, pro mě je to něco jiného, Ota Pavel je z mojí generace.

Děkujeme za rozhovor a ještě jednou blahopřejeme.