Ota Pavel a Buštěhrad

Rodina Oty Pavla Poppera pocházela z Kladenska – otec Leo se narodil 19. 7. 1899 v Buštěhradě, matka Hermína (roz. Netrefová) 17. 9. 1905 v Dubí u Kladna. Poznali se v domku prarodičů Ferdinanda a Malvíny Popperových v Buštěhradě, kde Hermína sloužila. Vzali se 7. 6. 1924 a narodili se jim tři synové – Hugo (1924), Jiří (1926) a jako poslední Ota – 2. července 1930 v Praze.

Rodina bydlela v Praze, kde začal Ota v roce 1936 chodit do školy. Víkendy a prázdniny trávila rodina u Berounky v Luhu pod Bránovem v domku převozníka, rybáře, ale i pytláka Karla Proška. Právě zde se chlapci naučili milovat řeku i rybaření. Některé víkendy a svátky rodina trávila u prarodičů v Buštěhradě.

Tatínek pocházel z Buštěhradu, dědeček Ferdinand a babička Malvína měli malé hospodářství u rybníka a tam se narodili také všichni tátovi sourozenci – nejstarší Karel, Leo, teta Helenka a strejda Ota. Táta se oženil s maminkou, která u Popperů sloužila. My jsme samozřejmě do Buštěhradu jezdili. Hlavně jsme tam jezdili, když byly nějaké zabijačky nebo svátky, protože dědeček s babičkou, přesto, že byli Židi, drželi Velikonoce i Vánoce. Babička se chodívala do křesťanského kostela modlit k židovskému Pánubohu. Když byly nějaké židovské svátky, jezdili snad do Hostouně do synagogy. Já jsem do Buštěhradu jezdil z dětí nejvíc. Naši mě vždycky posadili v Praze Benďákovi do autobusu, já jsem vystoupil nahoře u Macíků a dolů už jsem trefil.

V roce 1939 jsme se do Buštěhradu přestěhovali. Bylo tam osm místností, stěhovali jsme se do dvou horních. Nahoře v pokoji měl dědeček uskladněny obiloviny – to byla taková sýpka, aby obilí bylo v suchu. A také tam bydlel strejda Ota, kterého jsme měli jako děti hrozně rádi, on si s námi hrál. Ota se vlastně po něm jmenuje.”

(z vyprávění Huga Pavla, 2002)

 

S příchodem nacistů a vznikem protektorátu začala v březnu 1939 platit omezení práv Židů a Leo byl propuštěn z firmy Elektrolux. Rodina se ocitla ve finanční tísni a přestěhovala se do Buštěhradu v naději, že mimo Prahu bude klidněji. Bratři zde chodili od září 1939 do školy, Hugo a Jirka začali záhy pracovat v kladenských dolech a Ota je po dokončení školní docházky v roce 1944 následoval.

Válka a její utrpení se však nevyhnuly ani Buštěhradu – transporty židovských obyvatel, které začaly být od podzimu 1941 vypravovány do terezínského ghetta a následně do koncentračních táborů, odvezly postupně skoro všechny Otovy blízké – transportem „Z“ dne 26. 2. 1942 odjela z Kladna Malvína Popperová, o níž máme poslední zprávu z polského koncentračního tábora Izbica z dubna 1942, dědeček Ferdinand zemřel ve starobinci v Praze, v únoru 1943 odešli do Terezína oba Otovi bratři a koncem roku 1944 i tatínek Leo. Ota zůstal do konce války v buštěhradském domku s maminkou sám.

Okupace byla všude zlá, ale v Buštěhradě snad o kousek horší. Zkáza Lidic zasáhla celý svět. Ale Buštěhrad, můj tatínek, maminka, bratři, já, my jsme viděli Lidice hořet, my jsme slyšeli Lidice přes kopec křičet, já chodil s Příhodou do školy a najednou bylo jeho místo v lavici zoufale prázdný…

(z povídky Kapři pro wehrmacht)

Ke konci války skončila Otovi školní docházka a začal pracovat na dole v Dubí u Kladna. Po válce, ze které se většina členů rodiny jako zázrakem vrátila, se rodina přestěhovala do Prahy a domek v Buštěhradě prodala rodině Jindrů. Ota se do Buštěhradu rád vracel, nikdy nezapomněl poslat svým bývalým spolužákům a přátelům své knihy s věnováním.

Ani Buštěhrad na svého spisovatele nezapomněl. V roce 1990 zorganizovala Osvětová beseda odhalení  pamětní desky Otovi Pavlovi (autor ak. soch. Jiří Věneček) na domě čp. 54, akce se zúčastnil Buštěhradský pěvecký sbor i znám spisovatel František Nepil.

Bohužel byla deska v roce 1996 odcizena a později nahrazena replikou, kterou nechal Městský úřad připevnit na budovu Základní umělecké školy v blízkosti zámku. V roce 1990 byla také přejmenována jedna z ulic v Buštěhradě na ulici Oty Pavla.

V  roce 2002 bylo v domě Palackého 56 (nedaleko domku čp. 54) otevřeno Buštěhradské muzeum Oty Pavla u Rotta, které se v prosinci 2015 přestěhovalo do větších prostor na hlavní Kladenské ulici v Buštěhradě.

V  roce 2002 (v roce 2018 rozšířená) vznikla také Stezka historií Buštěhradu, která provází návštěvníky formou rámečků na zdech domů zajímavými historickými momenty města i místy spjatými s životem a dílem Oty Pavla. Mezi 34 zastaveními můžete navštívit Popperův dům čp. 54, rybníky Oty Pavla, pivovar, Opltovic hospodu, pomník padlým ve světových válkách a na samém konci i Buštěhradské muzeum Oty Pavla.

 

 

Místa, která jsou v Buštěhradě také spojena s Otou Pavlem

1. Dům Františka Rotta, původní sídlo muzea Oty Pavla

2. Popperův dům čp. 54 u rybníka, kde Popperovi bydleli

3. „Starý“ rybník

4. Opltovic hospoda, kde hostinský Oplt Otu schoval v kůlně5. „Zárubova“ ulička, kde porybný Záruba (Nešleha) Otu chytil a naoko zbil

6. Základní škola v Buštěhradě, kterou navštěvoval i Ota Popper

7. Pivovar

8. Burgrovic statek

9. Zámek, ve kterém se za války usídlil Wehrmacht

10. Dům pekařů Bláhových

11. Dům porybného Záruby (Nešlehy)