Zastavení na stezce

1. Opevnění hradu

Nacházíte se v místě bývalého hradního opevnění. Plošina hradu byla původně obehnána ze tří stran několika liniemi opevnění, na severní straně tvořil přirozenou bariéru příkrý sráz. Rozsáhlejší přestav- ba tohoto opevnění proběhla po obležení hradu
v roce 1450 a byla provedena na základě zkušeno-stí s novými válečnými metodami a způsoby obléhání (v husitských válkách se rozšířilo používání střelných zbraní).

ZAJÍMAVOST: Vnější příkop probíhal údajně v místě hlavní Kladenské silnice od domu čp. 147 a 159, které stojí na místě předsunutého opevnění, přes přední část parcely čp. 248 do prostoru panelového domu a hudební školy.

Vnitřní příkop můžeme ještě dnes sledovat v zahradách od domu čp. 6 obloukem přes čp. 5 k čp. 4 a 22, táhnoucí se podél bývalé vnitřní hradby.

 

2. Příční palác (zvaný též Zámek, Vinohrad)

V místě, kde stojíte, se nacházel tzv. Příční palác; dnes v jeho zdech stojí domy čp. 151, 379 a 26.   Jižní čelo paláce sahalo ke zdi domu čp. 23, tedy až přes současnou silnici. Palác byl  přestavěn v renesančním slohu v 2. pol. 16. století. Vznikl na starších základech z 2. pol. 15. století, o čemž svědčí jeho rozsáhlé vrcholně gotické sklepy, sahající na jedné straně pod dům čp. 23 a na straně druhé pod dům 26.

ZAJÍMAVOST: Podle zachovaných písemných zpráv a výšky původního zdiva měl palác nejméně dvě poschodí. V přízemí, na severní straně, se nacházely konírny a na jihu kuchyně.
V prvním patře bychom tehdy nalezli mnoho pokojů a velké místnosti tzv. hostěnice – starou
a novou, sloužící k ubytování návštěv, a králov-skou světnici vedle hlavních schodů.

 

3. Vnitřní opevnění

Hradba oddělující vnitřní hrad od předhradí vedla ze severu mezi domy čp. 20,19, 21 22, 4, 23, 157 a 6 (zbytky hradební zdi dodnes oddělují pozemky zahrad zmíněných domů). Poté linie hradby zahýbala k severu a mířila do prostoru dodnes dochované západní brány (zastavení č. 10). Mezi domy čp. 4 a 22 se nacházel jihovýchodní vstup do hradu. Před ním probíhal příkop, který bylo nutno překonat po mostě zvaném Přední.

ZAJÍMAVOST: Přístup do hradu kromě příkopu chránila i předsunutá polygonální bašta, z druhé strany  doplněná  její obdobou, jak dokládají dochované písemné zprávy a naznačuje nezvyklý tvar  severní zdi čp. 22.

* (Tuto zvláštně zalomenou zeď domu čp. 22 uvidíte, pokud mírně poodstoupíte a podíváte se vpravo malou štěrbinou mezi domem čp. 21 a domem čp. 22.)

 

4. Obročnice

Tento dům čp. 26 byl součástí komplexu Příčního paláce, jeho zadní severní zeď tvořila palácové průčelí. Ještě dnes je možné ze dvora čp. 278 (veřejnosti nepřístupno) spatřit původní pískovcová ostění šesti oken a zbytky renesanční omítky se sgrafity (viz obr.). Na půdě tohoto domu je u jednoho z oken dodnes zachovaná část kamenné lavice. Z listiny z roku 1580 je patrné, že se v přízemí tohoto domu nacházela obročnice neboli špejchar na krmivo pro koně a v prvním patře veliká síň sousedící s pekárnou (v domě čp. 17 vpravo od vás).

ZAJÍMAVOST: V druhé polovině 19. století nalezl majitel protějšího domu (čp. 379) na svém pozemku 11 metrů hlubokou, pískovcem krouženou hradní studnu (dnes zasypána).

 

5. Hradní nádvoří

Archeologický výzkum v roce 1998, vyvolaný plynofikací a o rok později i Telecomem, odhalil cca 1 metr pod současným povrchem vozovky v prostoru mezi domy 25, 379, 151 a 23 původní úroveň vnitřní části hradního nádvoří, která byla tvořena dlážděním z nepravidelných kamenů. Jedná se o dlažbu z doby poslední (renesanční) přestavby hradního areálu za Zdeňka z  Vartenberka (2. polovina 16. století).

ZAJÍMAVOST: Zajímavostí tohoto místa je druhotně použitý architektonický článek ve zdi – žebro s koncovkou ve tvaru hlavy z bývalé hradní kaple.

 

6. Starý palác – dům s pavlačí

Dům čp. 25 náleží k tzv. Starému paláci a tvoří jeho jižní křídlo, které sahalo do výše nejméně dvou pater. V průčelí domu si všimněte pavlače vynesené na gotickém krakorci a  pod ním vstupu s pískovcovým ostěním. Tento portál, tvořící dnes vstup do suterénu (veřejnosti nepřístupno), odhaluje původní výšku terénu v době rozkvětu hradu. Projdeme-li jím, sestoupíme po devíti schodech do autentických, klenutých prostor hradu, kde nalezneme tři vstupy s pískovcovým ostěním, vedoucí na sever, východ a západ. Severním vstupem (dnes zasypán) se vcházelo do sklepních prostor, které existují pod celým Starým domem. Ve východní části se dochovala i část původní pískovcové dlažby.

ZAJÍMAVOST: Na portálech je kamenická značka – ležaté X s rozevřeným kružítkem  (podobná značka je i na bráně – zastavení č. 10).

 

7. Starý palác – čp. 24

Tento dům náleží k nejstarší hradní zástavbě a spolu se sousedním domem čp. 25 tvořil jižní křídlo Starého paláce. Ještě dnes severní stěna  domu dosahuje v přízemí šířky až čtyř metrů. Archeologický výzkum odhalil na rozhraní domů čp. 24 a 25 ostrou hranu opukového podloží spadající příkře dolů. Pravděpodobně se jedná o okraj vnitřního příkopu, původně oddělující jádro hradu (tvrze) od okolního prostoru.

ZAJÍMAVOST: V době úpravy domu, při hloubení světnice, našel majitel v hloubce 1 ½ m původní podlahu ze čtyř- a šestihranných terakotových dlaždic, dnes již bohužel nedochovaných. Překvapivý nález byl učiněn na protilehlé zahradě. Majitel zde nalezl nádherný pozdně gotický prsten s motivem držících se rukou, který nevěsta dostávala v den svatby.

 

8. Tvrz předchůdce hradu

Tento dům čp. 130 spolu se sousedními domy čp. 24 a 25 představuje zatím nejstarší část bývalého   hradního areálu. V těchto místech zřejmě stávala v 2. pol. 14. století zmiňovaná tvrz.  Koncem 30.  let 15. století se stala součástí jádra hradu tvořeného západním (sem náleží dům čp. 130), severním a jižním křídlem.

ZAJÍMAVOST: Při plynofikaci v r. 1998 zde archeologové odkryli pod vozovkou šikmé nároží patřící k tomuto domu, které bylo odstraněno při úpravách domu a vozovky ve 2. pol. 19. století (viz kresba z  r. 1847, kde je ještě stále dobře patrné). Šikmé nároží bylo nejspíše skarpovitým zpevněním JZ nároží vnitřního hradu (skarp = šikmá spodní část vnějšího líce zdi sloužící k statickému zpevnění i k obraně a odrážení kamenných střel).

 

9. Polygonální věž

Nejzajímavější součást západního opevnění    představovala mohutná věž s polygonálním čelem, ještě ve 40. letech 19. století stojící do výšky čtyř pater. Půdorys této věže široké 15 m dodnes věrně kopíruje linie zahrádky kolem protějšího domu.  Podle dochovaných kreseb J. Šembery byla věž součástí podlouhlé budovy Starého domu, opatřené na severní straně polookrouhlými schodišťovými přístavky. Na  obrázku jsou vidět v prvním patře věže velké klíčové střílny, další patra plnila zřejmě obytnou funkci, což potvrzují i písemné prameny hovořící o „mnoha pokojích v baště vedle fortny přístupné po zdvihacím mostě“. Podobná věž zřejmě stála i na protilehlé straně hradu (viz kresba J. Šembery).

ZAJÍMAVOST: Ve třetím patře je na obrázku také možno spatřit dobře zachovalý prevet (záchod).

 

10. Západní brána a bašta

Podoba brány s polokruhovým okoseným portálem pochází z let 1556-1580, kdy ji nechal Zdeněk z Vartenberka opravit v rámci celkové přestavby hradu (podle listiny z r. 1580  byla totiž v době příchodu Zdeňka z Vartenberka do Buštěhradu „na sesutí“). Brána je tvořena pěti pískovcovými bloky dovezenými ze Žehrovic; na levém koncovém bloku je vyryta kamenická značka – pravítko s otevřeným kružítkem. V horní části se nachází 46 cm silný trám a v něm točna na vrata. Po pravé straně brány bývala menší branka, zazděná již v 19. století. Po levé straně brány chránila vstup do hradu okrouhlá bašta dochovaná dodnes jako součást přistavěného domu čp. 11. Jednalo se o tzv. baštu otevřenou, s ochozem, navazující na hradby.

ZAJÍMAVOST: V interiéru domu čp. 11 jsou  dodnes zachované zbytky sgrafit a dvě střílny.

 

11. Západní hradní křídlo

V těchto místech (domy čp. 130 a 14) se rozkládalo západní hradní křídlo. K němu byla přičleněna již zmíněná mohutná věž s polygonál- ním čelem, nacházející se v čp. 12 a 13. U domu čp. 13 můžete dodnes spatřit portálek z téhož pískovce, z jakého je postavena brána. Při bližším ohledání je však patrné, že portálek je zde použit druhotně. Ve východní vnitřní části dvorku domu čp. 13 (veřejnosti nepřístupné) se nachází pětimetrový zbytek kulaté „věže“ – pozůstatky po točitém schodišti. Na západní straně dvorku se dochovaly hradní zdi sahající do výše šesti metrů.

ZAJÍMAVOST: Při rekonstrukci v roce 2001 odkryl majitel tohoto domu zbytky krásných renesančních sgrafitových omítek, kterými byla v 16. století pokryta brána i bašta.

 

12. Hradní kaple

V místech mezi čp. 15, 25 a 16 byly nalezeny zbytky hradní kaple, která až do roku 1812 (než byla dostavěna kaple zámecká) plnila úlohu ústřední svatyně zdejšího panství. Podle posledních poznatků nebyla zpočátku součástí feudálního sídla, ale farním kostelem vsi (písemná zmínka o kostelu z r. 1352), který byl později při budování hradu začleněn do jeho prostor.

ZAJÍMAVOST: Hradní kaple měla ve srovnání s  podobnými stavbami na menších panských sídlech úctyhodné rozměry – šířka lodi byla 10 metrů,  presbyterium dosahovalo na východě délky  okolo 13 metrů. Existenci kaple potvrzují zbytky sníženého přízemí s polygonálním uzávěrem v současném sklepě na pozemku čp. 15, její pozůstatky jsou patrné i na obrázku z roku 1803.

 

13. Nový dům

Nový dům představuje hradní stavení, které se nacházelo v čp. 17, 16 a 278. Původně  zde stávala dvorní břevnová (tj. roubená) světnice. Nový dům nechal vystavět v 2. pol. 16. století Zdeněk z Vartenberka. Palác měl dvě poschodí, listina z r. 1580 hovoří o „pokojích středních a svrchních“. V patře byla pavlač vynesená na krakorcích, z nichž jeden můžete spatřit přímo nad sebou. Z pavlače byl vstup do kuchyně a suchého klenutého sklípku-spižírny. Podél sklípku vedla velká světnice, tzv. mashaus se šesti okny. Do přízemí s pekárnou se vstupovalo severní stranou. Nový dům a zřejmě i hrad prošel dalšími menšími úpravami ještě v 1. čtvrtině 17. století.

ZAJÍMAVOST: Jedním z dokladů přestavby je proměna pekárny v obytné místnosti. Dodnes se zde dochoval erb poslední obyvatelky hradu před zánikem Anny Magdaleny Popelové z Lobkovic.

 

14. Severní opevnění

Stojíte na místě severního opevnění hradu, které vedlo od západní brány (zastavení č. 10) na východ až po čp. 161 (zastavení č. 16). Opevnění vytvářel přirozený příkrý svah. Listiny z let 1550 a 1580 hovoří o existenci tří polokruhových bašt, které byly součástí tohoto opevnění a které zřejmě úplně zanikly při přestavbě hradu do renesanční podoby. Nepodařilo se zjistit, kudy vedly hradby na východním okraji předhradí; bude to otázkou dalšího archeologického průzkumu.

ZAJÍMAVOST: Nejvýchodnější dochovaný prvek gotického opevnění Buštěhradu představuje mohutná polygonální bašta pod domem čp. 161, odkrytá demolicí domu čp. 27 (bývalý hostinec u Koulů). * Toto opevnění můžete spatřit, pokud půjdete doprava k zábradlí.

 

15. Východní branka

Stojíte v místě „poplužního dvora“, který byl hospodářským zázemím hradu. Vcházelo se do něj tzv. východní brankou, jejíž pozůstatky byly nalezeny při archeologickém průzkumu v roce 1999 v dlažbě mezi domy čp. 20 a 17 (vpravo od vás).

ZAJÍMAVOST: Výkop před bránou odhalil zbytky dlažby z opukových desek a četné množství zlomků manýristických kachlů z konce 16. století. Jedná se o reliéfní glazované kachle se světskými motivy (portréty majitelů, symboly lásky – Venuše aj.), z nichž jeden nese i absolutní datum 1596. Na obrázku vidíte kachel s vyobrazením majitelky hradu Anny Marie z  Lobkovic. V prostoru před brankou byl nalezen také železný renesanční klíč (viz obrázek).

 

16. Lusthaus – Králičovna

Tato besídka, původně se dvěma světničkami, byla zbudována v předhradí na dnes ještě stojící baště (zastavení č. 14). Nechal ji postavit Zdeněk z Vartenberka na konci 16. století pro svou nemocnou manželku Kateřinu Bezdružickou z Kolovrat, která mu hrad přinesla věnem.

ZAJÍMAVOST: V 17. století získala besídka přezdívku „Králičovna“, která jí zůstala dodnes. Tehdy v Lusthausu přespal z  30. na 31. října 1619 „Zimní král“ Fridrich Falcký při své cestě do Prahy. Jeho hostiteli byli tehdy manželé pan Zbyněk Novohradský a Anna Magdalena Popelová z Lobkovic. Podle současných majitelů jsou v interiéru dochovány i části renesančních fresek, které jsou bohužel vzhledem k vysokým nákladům na restaurování nadále zakonzervované pod současnou omítkou.

 

17. Barokní fara

Tato barokní stavba, postavená mezi dnešním zámkem a bývalým hradem, byla dříve sídlem správce buštěhradského panství. Později zde byla zřízena fara zdejšího kostela. Je to prostá podélná patrová budova z 2. poloviny 17. století.

Dnes tato budova slouží Základní umělecké škole Buštěhrad, která byla založena 1. února 1950 a je v majetku města.

ZAJÍMAVOST: Při vstupu do ZUŠ je umístěna pamětní deska spisovatele a novináře Oty Pavla (autor akad. malíř Jiří Věneček), který v Buštěhradě prožil své dětství (1939–1945). Tato deska byla v roce 1990 umístěna na čp. 54, kde rodina bydlela, v roce 1996 byla deska odcizena a její replika přemístěna na budovu ZUŠ.

 

18. Kostel Povýšení sv. Kříže

Kostel byl postaven v letech 1814–1816 původně jako zámecká kaple Nejsvětější trojice. Dne 20. ledna 1896 dal císař František Josef I. zřídit z této kaple farní kostel „Povýšení sv. Kříže“. V roce 1897 byla kaple rozšířena přístavbou k jihu. Její empírové průčelí, dříve umístěné na západní straně, bylo přeneseno na jih a zasazeno nad hlavní vchod. Zvenku kostel vyhlíží jako obdélníková stavba, ozdobená pseudoiónskými pilastry a nad středy stran trojúhelníkovitými štíty. Mnohem krásnějším dojmem působí uvnitř.

ZAJÍMAVOST: V půdorysu oválná loď je opatřena kopulí, která je skryta pod střechou a není zvenku patrná. Nad střechu vyčnívá jen malá vížka. Na spodní části kopule se zachovala vyobrazení se zahradní tematikou, klenbu zdobí malba s anděly zvedajícími ze země sv. kříž.

* Nalevo přes silnici raně barokní mariánský sloup.

 

19. ZÁMEK S PARKEM

 

Podnět k výstavbě zámku pod vedením stavitele Jindřicha Klingenleitnara dala r. 1699 majitelka Anna Marie Františka, kněžna Sasko Lauenburská, Engerská a Westfálská. Jednalo se o barokní patrovou podélnou stavbu s věží, z jihu a východu k ní přiléhaly hospodářské budovy poplužního dvora a zahrada. Svažitý terén byl později upraven a přeměněn v barokní park. V letech 1747-1754 bylo sídlo rozšířeno ve slohu vrcholného baroka. Stavební práce prováděl pražský architekt František Keymel podle návrhu a pokynů Kyliána Ignáce Dienzenhofera a Anselma Luraga. Poslední etapa stavby zámku proběhla v letech 1812 1816, kdy dal velkovévoda Leopold Toskánský k zámku přistavět dvě postranní křídla v klasicistním slohu.

ZAJÍMAVOST: V letech 1833 1837 poskytl zámek azyl francouzskému králi Karlu X., jeho vnukovi Jindřichovi a jeho vychovateli, geologovi a paleontologovi Joachimu Barrandovi. V této době navštívil dvůr i spisovatel Francois René vicomt de Chateaubriand.

V roce 1918 byl velkostatek zestátněn, v té době zde byl umístěn okresní sirotčinec a další státní instituce (státní statek, pivovar, archiv, škola, mateřská škola, knihovna, hudební škola, četnická škola). Za 2. sv. války užíval zámek německý wehrmacht. Po roce 1945 se zde opět vystřídala řada institucí (družstevní prádelna, místnost Ochrany matek a dětí, dětská poradna, gynekologická ordinace, Státní knihovna Praha). V roce 1989 koupila komplex zámku s parkem společnost Petersburg s.r.o., díky jejichž činnosti (či spíše nečinnosti) se dostal do současného katastrofálního stavu.

 

20. Pekárna u Bláhů čp. 144

Tento dům, zprvu přízemní stavení s dvorkem a studnou, stál původně v 17. století v hlubokém úvozu pod hradbami. V roce 1690 zde v pronajaté světnici sídlila pobočka lidické školy v Buckově. V 19. století byla značně zvýšena  úroveň přilehlé cesty, dům byl rozšířen a zvýšen o patro. Podle plánů z roku 1890 zde byla zřízena pekárna, kterou do r. 1948 provozoval pan Bohumil Bláha se ženou (postavy z povídek O. Pavla), kteří podle pamětníků pekli nejlepší chleba v Buštěhradě (díky dobré vodě z vlastní studny). Ve spodní části pozemku byl ustájen pekařský kůň a další hospodářské zvířectvo.

ZAJÍMAVOST: V domě se kromě barokní kamenné studny a chlebové pece zachovalo množství cenných původních konstrukcí a detailů.

* Naproti přes silnici polygonální bašta (Č. 14)

 

21.  Dům U Rotta  čp. 56

Tento dům byl postaven pravděpodobně v 19. století, v roce 1856 bylo přistaveno patro a zřízena židovská škola. V roce 1884 koupil tento dům pan František Rott (*1861-†1927), obchodník se smíšeným zbožím a osvícený vlastenec.

ZAJÍMAVOST: Obchod nebyl  pouze klasickým koloniálem – prodávala se zde i pražená káva, cukroví, později i školní potřeby.  Pro děti byly přitažlivé malé porcelánové panenky po koruně a plněná zelená nebo hnědá „kafíčka“, která dával pan Rott „od cesty“ za větší nákup. Obchod po něm převzala jeho nejmladší dcera Libuše (provdaná Levá) a zřídila papírnictví. Po 2. sv. válce zde byla „Zelenina – ovoce“, později obchod zavřen. Od r. do r. byla v domě umístěna obecní knihovna. V březnu 2002 zde zřídilo občanské sdružení Buštěhrad sobě Buštěhradské muzeum Oty Pavla u Rotta.

 

22. Popperův dům čp. 54

Dům čp. 54 (dům s předzahrádkou vpravo od vás) i s hospodářstvím byl v majetku rodu Popperů již v 19. století, zde se narodil otec Oty Pavla Leo Popper i jeho sourozenci Karel, Helena a Ota, s rodinou tu bydlel i ruský emigrant Ivan Turn Šimanský. V roce 1939 se sem z Prahy uchýlil Leo Popper s manželkou a syny Hugem, Jiřím a Otou. Odtud odešli (kromě Hermíny a Oty) do koncentračních táborů, ze kterých se v r. 1945 téměř všichni, až na dědečka Ferdinanda a babičku Malvínu, vrátili. Malý Ota s maminkou zde bydleli celou válku, Ota zde chodil do školy, kopal za SK Buštěhrad a chytal kapry. Po válce  koupil dům kovář Jindra, jehož potomci žijí v domě dodnes (dům s cedulkou stezky je bývalá kovárna).

ZAJÍMAVOST: V roce 1990 byla na dům umístěna pamětní deska O. Pavla od ak. malíře Jiřího Věnečka, v roce 1996 byla deska odcizena.

Její replika je dnes na budově ZUŠ.

 

23. Hostinec U Opltů čp. 110

též U jezu, V jezu, U papouška, V prdeli

 

Původní majitel domu byl Josef Šebek. Dům byl postaven roce 1891 jako přízemní, později se přistavilo patro. Původně se zde nacházelo hokynářství. Horník a hostinský pan Antonín Oplt koupil dům v roce 1913, později předal živnost synovi Josefovi, který ji zde provozoval do r. 1933.

V roce 1948 byl hostinec z rozhodnutí MNV zavřen a hospoda přestavěna na byt. V hospodě  „U Opltů“ byly stoly pro štamgasty, kde se především diskutovalo a hrál mariáš (mezi ně patřil i dědeček Oty Pavla Ferdinand Popper). Dopoledne přicházeli řemeslníci zapít svačinu z domova, v poledne se vařily na objednávku obědy pro učitele, úředníky z pošty a pivovaru.

ZAJÍMAVOST: K dispozici byl v hostinci velký kulečník, zvláštností bylo, že pivo neroznášel šenkýř“, ale že se točilo ve výčepu proti vchodu.

 

24. Rybníky Oty Pavla

Buštěhradské rybníky jsou připomínány již v roce 1548 a 1632 – jeden nazývaný „starý“ byl u Popperovic a Dědičovic statku, druhý nazývaný „nový“ u Opltovic hospody. Rybník u Opltů býval o mnoho větší než je dnes – sahal až k můstku. Když se stavěla nová škola v roce 1947, byla část rybníka zavezena sutí ze stavby. V této části nazývané „na babkách“ rostlo mnoho rostlin zvaných „chlebíčky“ – zboží, které děti používaly při svých hrách na obchod. V létě se v rybníku koupalo a jezdilo v neckách, v zimě se hrál hokej a bruslilo se, stejně jako dnes.

ZAJÍMAVOST: V 60. letech 20. stol. chtěl MNV rybník vyčistit – objednaný bagr se však v rybníku utopil, jeho vyprošťování bylo dlouhé a drahé. Nakonec bagr vytáhl vojenský transportér.

* Naproti přes rybník buštěhradský pivovar

 

„V Buštěhradě byly rybníky dva. Oba rybníky dělila hráz a topoly a silnice. Nový rybník mě nikdy nelákal. Měl takové studené břehy, převážně z kamenů a cihel. Starý rybník byl jiný. Část břehů měl z husích trávníčků. Voněl potůčkem, který do něho přitékal kolem Opltovic hospody, a čpěl močůvkou vytékající ze selských stavení. Voněl starými vrbami a bahnem, ve kterém si kapři vyvalovali pupky, a voněl pivem, které tu šumělo v blízkém pivovaru.

Ve středu mé pozornosti plavali kapři, kteří sem byli nově nasazeni. Nemohl jsem zapomenout na křivoklátského okouna a bojovné parmy, které jsem kdysi chytal. Ryby mi pluly v krvi, chtěl jsem je zase lovit. Na Buštěhradě nebylo kde. Nikde neteče pořádný potok ani řeka. Jsou tu jen rybníky s výstrahami, že chytání ryb je zakázáno.

Díval jsem se na kapry, jak bezstarostně bloumají vodou a jak zřejmě o ničem nepřemýšlejí. Stěhovali se v rybníce z místa na místo a jezdili v houfu jak vojska. Cestovali v kruzích a pásli se. Když se stíny topolů sklonily k mému rybníku, vylezl jsem si na vrbu a tiše jsem jim vyprávěl. Zdálo se mi, že špicují uši a naslouchají. Byli krásní, mosazně zlatí, a když dělali stojky a kotrmelce na hlavě, viděl jsem jejich žlutá, vypasená břicha. Zaměstnanci pivovaru jim je přikrmovali mlátem.“

 

OTA PAVEL – z povídky „Můžou tě i zabít“

 

25. Pivovar

Podle archivních záznamů náležel pivovar  k nejstarším šlechtickým pivovarským podnikům v Čechách, neboť Buštěhrad dostal již v roce 1497 (povýšení na město) právo várečné – tj. vaření piva. K pivovaru patřila i sladovna a chmelnice nad městečkem. Za třicetileté války byl zpustošen saskými vojsky, varný kotel byl odvezen do Drážďan. V roce 1633 byl pivovar obnoven, v roce 1755 ho vlašský stavitel Anselmo Lurago, podílející se i na stavbě zdejšího zámku, přestavěl do barokní podoby. Po dalších sto letech byl pivovar rozšířen o prostor dřívějšího panského mlýna, roku 1873 byly postaveny nové ležácké sklepy. V roce 1905 byla zastaralá technologie vaření piva přebudována na parní.

ZAJÍMAVOST: Poslední várka piva zde byla uvařena v srpnu 1967. Dnes v jeho prostorách sídlí

firma LEVEL, která se snaží o citlivou rekonstrukci.