Zastavení na stezce

1. Opevnění hradu

Nacházíte se v místě průběhu vnějšího hradního opevnění. Plošina hradu byla původně obehnána ze tří stran několika liniemi opevnění, na severní straně tvořil přirozenou bariéru příkrý sráz. Rozsáhlejší přestavba tohoto obranného systému byla vybudována po obležení hradu v roce 1450. Byla založena na zkušenostech s novými válečnými metodami a způsoby obléhání, které reagovaly na používání střelných zbraní v husitských válkách.

ZAJÍMAVOST: 

Vnější příkop probíhal údajně v místě hlavní Kladenské ulice. Mnohem lépe je však patrný průběh příkopu vnitřního, který se v podobě výrazné terénní deprese táhne zahradami dnešních domů. Velmi dobře lze tento příkop sledovat v úseku podél bývalé vnitřní hradby od čp. 6 k čp. 4 a 22.

 

2. Příční palác, zvaný též Zámek nebo viNohrad

V místě, kde stojíte, se nacházel tzv. Příční palác; dnes v jeho zdech stojí domy čp. 151, 379 a 26.   Jižní čelo paláce sahalo ke zdi domu čp. 23, tedy až přes současnou silnici. „Zámek“ byl vystavěn v renesančním slohu na starších základech, o čemž svědčí jeho rozsáhlé vrcholně gotické sklepy, sahající na jedné straně pod dům čp. 23 a na straně druhé pod dům 26.

ZAJÍMAVOST: 

Podle zachovaných písemných zpráv a výšky dochovaného zdiva severního průčelí měl zámek nejméně dvě poschodí. V přízemí se na severní straně nacházely konírny a na jihu kuchyně. V prvním patře bychom tehdy nalezli mnoho pokojů a velké místnosti, tzv. „hostěnice“ – starou a novou, sloužící k ubytování návštěv, a „královskou světnici“ vedle hlavních schodů.

 

3. Vnitřní opevnění

Hradba oddělující vnitřní hrad od předhradí vedla od severu mezi domy čp. 20 a 19 až k dnešnímu čp. 22, aby se následně (za domem čp. 4) stočila směrem k západu podél jižních průčelí objektů čp. 23 a 157 (torzo hradební zdi dodnes odděluje parcely zmíněných domů od zahrad ležících v bývalém příkopu). Poté linie hradby zahýbala k severu a mířila do prostoru dodnes dochované západní brány (zastavení č. 10). Mezi domy čp. 4 a 22 se nacházel jihovýchodní vstup do hradu. Před ním probíhal příkop, který bylo nutno překonat po mostě zvaném Přední.

ZAJÍMAVOST:

Přístup do hradu kromě příkopu chránila předsunutá polygonální bašta, odkrytá archeologickým průzkumem v r. 2006. O existenci jejího protějšku na opačné straně vstupu do hradu vypovídá nezvyklý tvar severní zdi čp. 22 a písemné svědectví v listině z r. 1580.

 

4. Obročnice, PŘÍČNÍ PALÁC

Tento dům čp. 26 byl součástí komplexu „Příčního paláce“, jeho zadní severní zeď tvořila palácové průčelí. Ještě dnes je možné ze dvora čp. 278 (veřejnosti nepřístupno) spatřit na původním domu pískovcová ostění šesti oken a zbytky renesanční omítky se sgrafity (viz obr.). Na půdě tohoto domu je u jednoho z oken dodnes zachovaná část kamenné lavice. Z listiny z roku 1580 je patrné, že se v přízemí tohoto domu nacházela obročnice neboli špejchar na krmivo pro koně a v prvním patře veliká síň sousedící s pekárnou (v domě čp. 17).

ZAJÍMAVOST:

V druhé polovině 19. století nalezl majitel protějšího domu (čp. 379) na svém pozemku 11 metrů hlubokou, pískovcem krouženou hradní studnu (dnes zasypána).

 

5. Hradní nádvoří

Archeologické výzkumy v letech 1998, 1989 a 2006, vyvolané výstavbou inženýrských sítí, odhalily 1 metr pod současným povrchem vozovky v prostoru mezi domy 25, 379, 151 a 23 původní úroveň vnitřní části hradního nádvoří, tvořenou dlážděním z nepravidelných buližníkových kamenů. Jedná se nejspíše o dlažbu z doby poslední (renesanční) přestavby hradního areálu za Zdeňka z Vartenberka (2. polovina 16. století). Současný povrch vznikal postupně, a to destrukcí hradu a později novodobými navážkami, úpravami a vyrovnáváním terénu pro stavbu současných domů a vozovky.

ZAJÍMAVOST:

Další zajímavostí tohoto místa je druhotně použitý architektonický článek (žebro zakončené hlavičkou) pocházející nejspíše z bývalé hradní kaple, nebo jiného reprezentačního prostoru hradu.

 

6. Starý palác – dům s pavlačí

Dům čp. 25 náleží k tzv. „Starému domu“ a tvoří jeho jižní křídlo, které, jak je právě na tomto domě patrné, sahalo do výše nejméně dvou pater. V průčelí si všimněte pavlače vynesené na gotickém krakorci a vstupu s pískovcovým ostěním; tento portál, dnes působící jako vstup do suterénu, odhaluje původní výšku terénu v době rozkvětu hradu. Pokud byste jím prošli a sestoupili po devíti schodech do autentických klenutých prostor hradu, objevili byste další tři původní vstupy – na sever, východ a západ. Severním vstupem (dnes zasypán) se vcházelo do sklepních prostor, které existují pod celým Starým domem. Ve východní části, sloužící dnes jako sklep, se dochovala i část původní pískovcové dlažby.

ZAJÍMAVOST:

Na severním a východním portále, které jsou ukryté v suterénu domu, je stále patrná kamenická značka – ležaté X, na jehož rameni stojí rozevřené kružítko. Další značka je zachovaná i na západní bráně (zastavení č. 10).

 

7. Starý palác, čp. 24

Tento dům náleží k nejstarší hradní zástavbě a spolu se sousedním domem čp. 25 tvořil jižní křídlo Starého paláce. Ještě dnes severní stěna domu dosahuje v přízemí 4 m šířky. Archeologický výzkum odhalil na rozhraní domů čp. 24 a 25 ostrou hranu opukového podloží spadající příkře dolů. Pozdější  odkyv ukázal, že se jedná o nástup do schodišťového koridoru, vedoucího z vnitřního nádvoří podél šikmého nároží paláce o prostoru opevnění. V době úpravy domu, při hloubení světnice, našel majitel v hloubce 1 ½ m původní podlahu ze 4- a 6hranných terakotových dlaždic, dnes již bohužel nedochovaných.

ZAJÍMAVOST:

Překvapivý nález byl učiněn na protilehlé zahradě. Majitel zde nalezl nádherný pozdně gotický prsten s motivem držících se rukou. Tento typ prstenu byl označován jako tzv. fede ringe (z italského mani in fede – ruce věrnosti), býval spojený se svatbou či byl darován z lásky a přátelstí (symbolické zobrazení rukou vyjadřuje sílu, věrnost, nevinnost, jednotu, respekt a přátelství.

 

8. Tvrz – předchůdce hradu

Dům čp. 130 spolu se sousedními objekty čp. 24 a 25 představuje zatím nejstarší část bývalého hradního areálu. V těchto místech zřejmě stávala v 2. pol. 14. století zmiňovaná tvrz, která se koncem 30. let 15. století stala součástí jádra hradu tvořeného asi třemi křídly – západním (sem náleží právě dům čp. 130), severním a jižním.

ZAJÍMAVOST:

Při plynofikaci v r. 1998 zde archeologové odkryli pod vozovkou šikmé nároží patřící k tomuto domu, které bylo odstraněno při úpravách domu a vozovky ve 2. pol. 19. století (viz kresba z  r. 1847, kde je ještě stále dobře patrné). Šikmé nároží bylo nejspíše skarpovitým zpevněním JZ nároží vnitřního hradu (skarp = šikmá spodní část vnějšího líce zdi sloužící k statickému zpevnění i k obraně).

 

9. Polygonální věž

Nejzajímavější součást západního opevnění představovala mohutná věž s polygonálním čelem, ještě ve 40. letech 19. století sahala do výšky čtyř pater. Půdorys této 15 m věže široké dodnes věrně kopíruje linie zahrádky kolem tohoto domu.  Podle dochovaných kreseb J. Šembery byla věž součástí podlouhlé budovy „Starého domu“, opatřené na severní straně polookrouhlými schodišťovými přístavky. Na obrázku jsou vidět v prvním patře věže velké klíčové střílny, další patra plnila zřejmě obytnou funkci, což potvrzují i písemné prameny hovořící o „mnoha pokojích v baště vedle fortny přístupné po zdvihacím mostě“. Podobná věž zřejmě stála i na protilehlé straně hradu.

ZAJÍMAVOST:

Ve třetím patře je na obrázku také možno spatřit dobře zachovalý prevet (záchod) – původ nadávky „prevít“.

 

10. Západní brána a bašta

Brána s polokruhovým okoseným portálem představuje spolu se sousední okrouhlou baštou nejlépe dochovanou stavební památku celého hradního areálu. Je tvořena pěti pískovcovými bloky dovezenými ze Žehrovic; na levém koncovém bloku je vyryta kamenická značka – pravítko s otevřeným kružítkem. V horní části brány se nachází 46 cm silný trám a v něm točna na vrata. Analýza stáří dřeva prokázala, že kmen byl pokácen těsně po roce 1452, a potvrdila tak, že brána byla nedílnou součástí fortifikace vybudované v závěru 15. stol.  Po levé straně brány chránila vstup do hradu okrouhlá bašta, dochovaná dodnes jako součást přistavěného domu čp. 11. Jednalo se o tzv. baštu otevřenou, s ochozem, navazující na hradby. Bránu nechal v letech 1556–1580 opravit v rámci celkové přestavby hradu Zdeněk z Vartenberka (podle listiny z r. 1580 byla totiž v době příchodu Zdeňka z Vartenberka do Buštěhradu „na sesutí“).

ZAJÍMAVOST: 

V interiéru domu čp. 11 jsou dodnes zachované zbytky sgrafit a dvě střílny.

 

11. Západní hradní křídlo

V těchto místech (domy čp. 130 a 14) se rozkládalo západní hradní křídlo. K němu byla přičleněna již zmíněná mohutná věž s polygonálním čelem, nacházející se v čp. 12 a 13. U domu čp. 13 můžete spatřit portál z téhož pískovce, z jakého je postavena brána. Při bližším ohledání však musíme připustit, že tato branka zde byla použita druhotně. Ve východní vnitřní části dvorku (veřejnosti nepřístupné) se nachází pětimetrový zbytek okrouhlé „věžice“ – pozůstatky po točitém schodišti a hradní zdi sahající do výše šesti metrů.

ZAJÍMAVOST: 

Při rekonstrukci v roce 2001 odkryl majitel tohoto domu zbytky krásných renesančních sgrafitových omítek, kterými byla v 16. století pokryta brána i bašta.

 

12. Hradní kaple

Na pozemcích domů čp. 325 a 15 se rozkládalo severní hradní křídlo. V místech mezi čp. 15, 25 a 16 se nalezly zbytky hradní kaple, která měla, ve srovnání s podobnými stavbami na menších panských sídlech, úctyhodné rozměry (šířka lodi byla 10 metrů, presbyterium dosahovalo na východě délky okolo 13 metrů). Tato kaple plnila až do r. 1812 (než byla dostavěna kaple zámecká) úlohu ústřední svatyně zdejšího panství. Podle posledních poznatků převzala funkci farního kostela zřejmě bezprostředně poté, co zdejší starší svatyně (románského stáří) zanikla v souvislosti s výstavbou hradu.

ZAJÍMAVOST:

Monumentální vzhled této stavby, dochované dnes pouze v úrovni suterénu, je dobře patrný ještě na obrázku z r. 1803, kde tvoří dominantu celého hradního areálu.

 

13. Nový dům

Do prostor domů čp. 17, 16 a 278 bývá umisťováno další hradní stavení známé z historických listin –  tzv. Nový dům. Původně  zde stávala dvorní břevnová (tj. roubená) světnice. Nový dům nechal vystavět po polovině 16. století Zdeněk z Vartenberka. Palác měl dvě poschodí, jak dokládá listina z r. 1580 hovořící o „pokojích středních a svrchních“. V patře byla pavlač vynesená na krakorcích, z nichž jeden můžete spatřit přímo nad sebou. Odtud se také chodilo do kuchyně a suchého klenutého sklípku-spižírny. Podél sklípku vedla velká světnice tzv. mázhaus se šesti okny. Do přízemí s pekárnou se vstupovalo severní stranou. Nový dům a zřejmě i hrad prošel dalšími menšími úpravami ještě v 1. čtvrtině 17. století.

ZAJÍMAVOST:

Jedním z dokladů přestavby je proměna pekárny v obytné místnosti. Dodnes se zde dochoval erb poslední obyvatelky hradu před zánikem – Anny Magdaleny Popelové z Lobkovic.

 

14A. Severní opevnění HRADU

Stojíte v místě probíhajícího severního opevnění hradu, které vedlo od západní brány (zastavení č. 10) na východ až po čp. 161 (zastavení č. 16). Listiny z let 1550 a 1580 hovoří o existenci tří polokruhových bašt, které byly součástí tohoto opevnění, a které zřejmě úplně zanikly při přestavbě hradu do renesanční podoby. Nejvýchodnější dochovaný prvek gotického opevnění Buštěhradu představuje mohutná polygonální bašta (tzv. bolverk/bollwerk) pod domem čp. 161, odkrytá demolicí domu čp. 27 (bývalý hostinec u Koulů).

 

 

ZAJÍMAVOST:

Tato předsunutá platforma pro těžká děla patří k největším u nás. Opevnění spatříte nejlépe u zastavení č. 20, zespoda z Revoluční ulice.

 

14b PANORAMA BUŠTĚHRADU

 

15. Východní branka

Stojíte na okraji „východního předhradí“, ležícího mezi jádrem hradu a předsunutou baštou. Vcházelo se do něj brankou, jejíž pozůstatky byly opakovaně zachyceny při archeologických výzkumech pod dnešní vozovkou mezi domy čp. 20 a 17.

ZAJÍMAVOST:

Záchranný výzkum odhalil v příkopu před bránou mohutnou zeď oddělující prostor příkopu od areálů severního parkánu. Do této pečlivě lícované opukové zdi byla v době její výstavby dekorativně zakomponována dvě románská okna z pískovcových segmentů. Nález svědčí o existenci starší kamenné stavby (nejspíše původního farního kostela) odstraněné v souvislosti s budováním hradu. Hypotézu o přítomnosti takové svatyně v okolí branky podporuje též objev pohřebiště z 12.–14. století v prostoru mezi zdejší fortifikací a budovou Základní umělecké školy.

 

16. Lusthaus – Králičovna, ČP. 161

Tato besídka, původně se dvěma světničkami, byla zbudována v předhradí na dnes ještě stojící baště (zastavení č. 14). Nechal ji postavit Zdeněk z Vartenberka na konci 16. století pro svou nemocnou manželku Kateřinu Bezdružickou z Kolovrat, která mu hrad přinesla věnem. Podle současných majitelů jsou v interiéru dochovány i části renesančních fresek, které jsou bohužel vzhledem k vysokým nákladům na restaurování nadále zakonzervované pod současnou omítkou.

ZAJÍMAVOST:

V 17. století získala besídka přezdívku „Králičovna“, která jí zůstala dodnes. Tehdy v Lusthausu přespal z  30. na 31. října 1619 „Zimní král“ Fridrich Falcký při své cestě do Prahy. Jeho hostiteli byli tehdy manželé Zbyněk Novohradský a Anna Magdalena Popelová z Lobkovic.

 

17. DŮCHOD (ZUŠ)

Tento dům byl zřejmě postaven krátce po vypálení hradu v r. 1632 jako malý zámeček a sloužil jako úřadovna a byt správce-důchodního (odtud jeho název). Když Anna Marie Františka Toskánská postavila v sousedství zámek nový, úřad se tam přestěhoval a dům začal sloužit jako ubytování úředníků a zaměstnanců statku. Později se budova stala majetkem města, které ji zrekonstruovalo a od r. 1982 poskytuje zázemí pro Základní uměleckou školu (zal. r. 1950), která se sem přestěhovala z nevyhovujících prostor sousedního zámku.

ZAJÍMAVOST:

Při vstupu do ZUŠ je umístěna pamětní deska spisovatele a novináře Oty Pavla (autor akad. malíř Jiří Věneček), který v Buštěhradě prožil své dětství (1939–1945). Originál této desky byl v roce 1990 umístěn na čp. 54, kde rodina bydlela. V roce 1996 byla deska odcizena a její replika byla následně osazena na tuto ZUŠ.

 

18. Kostel Povýšení sv. Kříže

Kostel byl v letech 1814–1816 postaven původně jako zámecká kaple Nejsvětější Trojice. Dne 20. ledna 1896 dal císař František Josef I. zřídit z této kaple farní kostel „Povýšení sv. Kříže“, v roce 1897 došlo k přístavbě k jihu a empírové průčelí kaple, dříve umístěné na západní straně, bylo přeneseno na jih a zasazeno nad hlavní vchod. Zasvěcení kaple (svátek 14. září) připomíná návštěvníkům památku sv. Kříže, a to jako vítězného znamení v raných dobách křesťanství.

V půdorysu oválná loď je opatřena kopulí, která je skryta pod střechou a není zvenku patrná – nad střechu vyčnívá jen malá vížka. Důležitou úlohu v interiéru hraje původní nástěnná malba, jež pod oválnou kopulí otevírá iluzivní průhledy do nebe s anděly zvedajícími ze země sv. Kříž. V kněžišti bývalé kaple je umístěn hlavní oltář se sousoším ukřižovaného Krista a Pannou Marií a sv. Janem po stranách (Kalvárie). Od 1. ledna 2009 byl buštěhradský kostel přičleněn k Římskokatolické farnosti v Kladně-Rozdělově a stal se tak opět kostelem filiálním.

ZAJÍMAVOST:

Patrně v době vzniku byly ze Zákup do kaple přivezeny raně barokní lavice doplněné heraldickou výzdobou (znak lasko-lauenburský), na kterých zaujmou zejména jejich malovaná čela s výjevem Kázání sv. Antonína rybám a Kázání sv. Františka. Ostatní zařízení – oltáře Panny Marie a sv. Josefa – jsou novější. Kolekce obrazů Křížové cesty z roku 1903 reprezentuje jednu z povedených četných kopií proslulé Führichovy Křížové cesty z kostela sv. Jana Nepomuckého ve Vídni (1844).

 

19. ZÁMEK

Podnět k výstavbě zámku pod vedením stavitele Jindřicha Klingenleitnara dala r. 1699 majitelka Anna Marie Františka, kněžna Sasko‑Lauenburská, Engerská a Westfálská. Jednalo se o barokní patrovou podélnou stavbu s věží, z jihu a východu k ní přiléhaly hospodářské budovy poplužního dvora a zahrada. Svažitý terén byl později upraven a přeměněn v barokní park. V letech 1747–1754 bylo sídlo rozšířeno ve slohu vrcholného baroka. Stavební práce prováděl pražský architekt František Keymel podle návrhu a pokynů Kiliána Ignáce Dienzenhofera a Anselma Luraga. Poslední etapa stavby zámku proběhla v letech 1812–1816, kdy dal velkovévoda Leopold Toskánský k zámku přistavět dvě postranní křídla v klasicistním slohu. Později zámek přešel do vlastnictví Habsburského rodu.

V roce 1918 byl velkostatek zestátněn, v té době zde byl umístěn okresní sirotčinec a další státní instituce (státní statek, pivovar, archiv, škola, mateřská škola, knihovna, hudební škola, četnická škola). Za 2. sv. války užíval zámek německý wehrmacht. Po roce 1945 se zde opět vystřídala řada institucí (družstevní prádelna, místnost Ochrany matek a dětí, dětská poradna, gynekologická ordinace, Státní knihovna Praha). Po roce 1989 koupila areál zámku s parkem společnost Petersburg s.r.o. a nechala jej těžce zchátrat. V roce 2003 získalo zámek město Buštěhrad, provedlo nejdůležitější záchranné práce a započalo s obnovou, která trvá dodnes. V letech 2010–2017 byly dvě třetiny zámku převedeny do vlastnictví Středočeského kraje, který připravoval komplexní rekonstrukci. Po korupční kauze z r. 2012 Středočeský kraj od záměru upustil a svou část zámku městu vrátil. Rekonstrukce západního křídla, které zůstalo městu, je již téměř dokončena. Je zde umístěn Městský úřad a knihovna, koná se zde řada kulturních a společenských akcí a zámek začíná opět žít. Město pokračuje v přípravách na další rekonstrukci celého areálu.

ZAJÍMAVOST:

V letech 1833–1837 poskytl zámek azyl francouzskému králi Karlu X., jeho vnukovi Jindřichovi a jeho vychovateli, geologovi a paleontologovi Joachimu Barrandovi. V této době navštívil dvůr i spisovatel Francois René vicomt de Chateaubriand.

• * Přes silnici kopie raně barokního mariánského sloupu označovaného jako „morový“. Originál v areálu zámku.

 

20. Pekárna u Bláhů, čp. 144

Tento dům, zprvu přízemní stavení s dvorkem a studnou, stál původně v 17. století v hlubokém úvozu pod hradbami. V roce 1690 zde v pronajaté světnici sídlila pobočka lidické školy v Buckově. V 19. století byla značně zvýšena úroveň přilehlé cesty, dům byl rozšířen a zvýšen o patro. Podle plánů z roku 1890 zde byla zřízena pekárna, kterou do r. 1948 provozoval pan Bohumil Bláha se ženou (postavy z povídek O. Pavla), kteří podle pamětníků pekli nejlepší chleba v Buštěhradě (díky dobré vodě z vlastní studny). Ve spodní části pozemku byl ustájen pekařský kůň a další hospodářské zvířectvo.

ZAJÍMAVOST:

V domě se kromě barokní kamenné studny a chlebové pece zachovalo množství cenných původních konstrukcí a detailů.

* Naproti přes silnici můžete opět spatřit polygonální baštu  č. 14)

 

21.  zámecký park

O barokní podobě parku toho mnoho nevíme, zachovala se však nemnohá vyobrazení, která zachycují jeho romantickou podobu z 19. století. V horní části parku (přibližně na dnešním nádvoří) se rozkládala geometricky řešená užitková zahrada, která zanikla výstavbou bytovek v 70. letech 20. století. V 1. polovině 20. Stol. bylo v parku zřejmě přírodní divadlo a ve 2. polovině 20. stol. zde bylo provozováno věhlasné letní kino. V roce 2012 byl park obnoven Středočeským krajem. V současné době rozhlehlý areál parku slouží pro pořádání různých kulturních akcí města (Den dětí, koncerty, provizorní letní kino aj.)

ZAJÍMAVOST:

V parku se nacházela také studánka se zděným průčelím, která bohužel během 20. století zanikla – o jejím umístění se pouze dohadujeme.

 

22. kaple sv. máří magdaleny

Osmiboká kaple patronky města se zvonicí byla postavena v roce 1848. Začátkem 19. století sem byl ze zaniklé gotické hradní kaple přenesen původní obraz Máří Magdaleny, který je dnes uložen v depozitáři Národní galerie v Praze.

Nedaleko stojící šestimetrový sloup se sochou Panny Marie, který byl původně umístěn více ve středu náměstí, nechala počátkem 18. století postavit majitelka zdejšího panství Anna Marie Františka Toskánská.

ZAJÍMAVOST: 

Obě památky stojí na tzv. „Dolním“ náměstí, které kdysi tvořilo přirozené centrum původní vsi Buštěves. Doložené záznamy o stáří původních statků a budov pivovaru pocházejí z 15. století.

 

23. Pivovar

Pivovar pravděpodobně náležel k nejstarším šlechtickým pivovarským podnikům v Čechách, neboť Buštěhrad dostal právo várečné – tj. povolení k vaření piva – již v roce 1497.  K pivovaru patřila i sladovna a chmelnice nad městem. Za třicetileté války byl zpustošen saskými vojsky, varný kotel byl odvezen do Drážďan. V roce 1633 byl pivovar obnoven, v roce 1755 ho Anselmo Lurago, podílející se i na stavbě zdejšího zámku, přestavěl do barokní podoby. Později byl pivovar rozšířen o prostor dřívějšího panského mlýna, roku 1873 vznikly nové ležácké sklepy. Poslední várka piva zde byla uvařena v srpnu 1967.

ZAJÍMAVOST:

V roce 2006 se podařilo pomocí občanských aktivit a studentské soutěže FA ČVUT zažehnat demolici pivovaru. Jedna z budov – klasicistní administrativní budova č. p. 111 – byla nicméně zapsána na seznam památek, a to díky typově ojedinělému skružovému krovu z poslední třetiny 19. století. Budova s mansardovou střechou, patřící k pivovaru, je památkově chráněná pro svůj unikátní krov ve tvaru obráceného lodního trupu.

 

24. dům václava černého

V tomto domě žil a 27. 4. 1872 zemřel významný těžař uhlí Václav Černý. Do Buštěhradu přišel asi v roce 1800 jako 28letý mladík s hornickou zkušeností ze zlatých dolů u Jílového a zakládá zde „Černého těžařstvo“. Daří se mu získat mnoho „mutunků“ – pozemků s povolením k těžbě. Začíná v opuštěných panských štolách a po deseti letech už dosahuje hodnota jeho důlního majetku poloviny hodnoty vrchnostenských dolů. Drží mnoho prvenství – jako první použil při těžbě střelný prach a v r. 1835 parní stroj, jako první překročil hloubku 100 m (v r. 1840 nachází hlavní kladenskou sloj), v r. 1838 jako první zahájí výrobu koksu. V době své smrti je majitelem třetích největších dolů v Čechách, ze kterých později vznikla Vojtěšská huť – základ Pražsko-železářské společnosti, pozdější Spojené ocelárny. V roce 2017 byla na jeho dům umístěna pamětní deska.

ZAJÍMAVOST:

Pod lipami před budovou můžete vidět kámen, který bývá uváděn jako pozůstatek pranýře z 18. století, ale i jako „odpočinkový“ kámen.

 

25. Popperův dům, čp. 54

Dům čp. 54 (dům s předzahrádkou vpravo od vás) i s hospodářstvím byl v majetku rodu Popperů již v 19. století.  Zde se narodil Malvíně (1876–1942) a Ferdinandovi (1858–1943) Popperovým syn Leo (1899–1968) a jeho sourozenci Karel, Helena a Ota.  Po letech v Praze i na cestách s Electroluxem se sem Leo s manželkou Hermínou a syny Hugem (1924–2014), Jiřím (1926–2011) a Otou (1930–1973) v roce 1939 uchýlil. Odtud odešli (kromě Hermíny a malého Oty) všichni do koncentračních táborů, ze kterých se v r. 1945 téměř všichni, až na dědečka Ferdinanda a babičku Malvínu, vrátili. Malý Ota s maminkou zde bydleli celou válku. Ota tu chodil do školy, hrál fotbal za SK Buštěhrad a chytal kapry. Po válce koupil dům kovář Jindra, jehož potomci žijí v domě dodnes (dům s cedulkou stezky je bývalá kovárna).

ZAJÍMAVOST:

V roce 1990 byla na dům umístěna pamětní deska O. Pavla od ak. malíře Jiřího Věnečka, v roce 1996 byla deska odcizena. Její replika je dnes umístěna na budově ZUŠ (čp. 17).

 

26. Rybníky Oty Pavla

Buštěhradské rybníky jsou připomínány již v roce 1548 a 1632 – jeden nazývaný „nový“ byl u Popperovic a Dědičovic statku, druhý nazývaný „starý“ u Opltovic hospody. Rybník u Opltů býval o mnoho větší, než je dnes – sahal až k můstku. Když se stavěla nová škola v roce 1947, byla část rybníka zavezena sutí ze stavby. Rybníky proslavil ve svých povídkách známý spisovatel Ota Pavel.

ZAJÍMAVOST:

V 60. letech 20. stol. chtěl Místní národní výbor rybník vyčistit – objednaný bagr se však v rybníku utopil, jeho vyprošťování bylo dlouhé a drahé. Nakonec bagr vytáhl vojenský transportér.

 

Rybníky Oty Pavla v povídce spisovatele

„V Buštěhradě byly rybníky dva. Oba rybníky dělila hráz a topoly a silnice. Nový rybník mě nikdy nelákal. Měl takové studené břehy, převážně z kamenů a cihel. Starý rybník byl jiný. Část břehů měl z husích trávníčků. Voněl potůčkem, který do něho přitékal kolem Opltovic hospody, a čpěl močůvkou vytékající ze selských stavení. Voněl starými vrbami a bahnem, ve kterém si kapři vyvalovali pupky, a voněl pivem, které tu šumělo v blízkém pivovaru.

Ve středu mé pozornosti plavali kapři, kteří sem byli nově nasazeni. Nemohl jsem zapomenout na křivoklátského okouna a bojovné parmy, které jsem kdysi chytal. Ryby mi pluly v krvi, chtěl jsem je zase lovit. Na Buštěhradě nebylo kde. Nikde neteče pořádný potok ani řeka. Jsou tu jen rybníky s výstrahami, že chytání ryb je zakázáno.

Díval jsem se na kapry, jak bezstarostně bloumají vodou a jak zřejmě o ničem nepřemýšlejí. Stěhovali se v rybníce z místa na místo a jezdili v houfu jak vojska. Cestovali v kruzích a pásli se. Když se stíny topolů sklonily k mému rybníku, vylezl jsem si na vrbu a tiše jsem jim vyprávěl. Zdálo se mi, že špicují uši a naslouchají. Byli krásní, mosazně zlatí, a když dělali stojky a kotrmelce na hlavě, viděl jsem jejich žlutá, vypasená břicha. Zaměstnanci pivovaru jim je přikrmovali mlátem.“

OTA PAVEL: Můžou tě i zabít. Úryvek z povídky.

 

27. Hostinec U Opltů, čp. 110 – též u jezu, u papouška, v prdeli

Původní majitel domu byl Josef Šebek. Dům byl postaven v roce 1891 jako přízemní, později se přistavilo patro. Původně se zde nacházelo hokynářství. Horník a hostinský pan Antonín Oplt koupil dům v roce 1913, později předal živnost synovi Josefovi, který ji zde provozoval do r. 1933. Byly zde stoly pro štamgasty, kde se především diskutovalo a hrál mariáš (mezi ně patřil i dědeček Oty Pavla Ferdinand Popper), hostům byl k dispozici velký kulečník. Zvláštností hostince bylo, že pivo neroznášel „šenkýř“, ale že se točilo ve výčepu proti vchodu. Dopoledne přicházeli řemeslníci zapít svačinu z domova, v poledne se vařily na objednávku obědy pro učitele, úředníky z pošty a pivovaru. V roce 1948 byl hostinec z rozhodnutí MNV zavřen a hospoda přestavěna na byt.

ZAJÍMAVOST:

Pan Oplt je zmíněn v povídce Oty Pavla Můžou tě i zabít, ve které ho schovává před porybným.

 

28a. archeologické naleziště, karel žebera

Významnou buštěhradskou osobností byl RNDr. Karel Žebera, DrSc. (1911–1986), který se narodil v hornickém domku v dnešní Žižkově ulici v Buštěhradě. Žebera se zabýval geologickou problematikou čtvrtohor, archeologií, projektováním tras dálnic a dálkovodů, zkoumal ložiska fosfátů, suroviny pro šperkařský průmysl, vltavíny. Byl zakladatelem české moderní kvartérní geologie a zasloužil se o archeologické výzkumy Slánska a Kladenska. Z těchto výzkumů zbudoval významnou sbírku, kterou předal do Národního muzea. Byl spoluzakladatelem a redaktorem časopisu Anthropozoikum.

ZAJÍMAVOST:

V těsném sousedství buštěhradské školy nalezl Žebera objekt lengyelské kultury (cca 4500–4300 př. n. l.), z níž pochází zajímavá unikátní antropomorfní keramická nádoba, model stoličky nebo křesílka, vápencová perla aj.

 

29b. sokolovna, italští vysídlenci

Sokol v Buštěhradě byl ustaven 4. 8. 1894, stavba sokolovny byla započata v r. 1901 a dokončena v r. 1903. V té době bylo sportovní i kulturní využití budovy velké – ochotníci, pěvecký soubor, přednášky, členové se účastnili všech Všesokolských sletů. V době první světové války (1915–1919) sloužila budova i k ubytování více než tří desítek italských běženců z oblasti Valle di Ledro, kteří byli do Buštěhradu vystěhováni z důvodu uvolnění obydlených válečných oblastí na jihu Rakousko-Uherska. Po těžkém období během 2. světové války i období komunismu, kdy byla činnosti Sokola prakticky zlikvidována, začala být sokolská myšlenka po r. 1989 opět rozvíjena. V r. 1991 získala T.J. Sokol Buštěhrad budovu sokolovny v havarijním stavu zpět do vlastnictví. Nadšení členové zničenou budovu s velkým úsilím opravili. V současnosti prostory sokolovny slouží pro sportovní a kulturní vyžití nejen členů Sokola, ale i obyvatel města a okolí.

ZAJÍMAVOST:

Výraznou osobností buštěhradského Sokola byl Čeněk Buk (1931–2001), který se zasloužil o rekonstrukci sokolovny a obnovení činnosti jednoty sokolské v Buštěhradě.

 

29. základní škola oty pavla

Počátky školství v Buštěhradě sahají až do r. 1690, ale tato budova slouží od r. 1891. Základní kámen byl položen 30. 7. 1890 a 6. 9. 1891 byla vysvěcena světícím biskupem kapituly slánské Jakubem Kandlerem. Ve válečné době navštěvoval školu se svým bratrem i Ota Pavel, jehož jméno dnes škola nese. Mezi další významné osobnosti, které školu navštěvovali, patřil významný vědec, geolog a archeolog RNDr. Karel Žebera, významný hokejový reprezentant, mistr světa i olympijský medailista Eduard Novák nebo novinářka a spisovatelka Slávka Kopecká. V současnosti školu navštěvuje více než 400 dětí z Buštěhradu a širokého okolí.

ZAJÍMAVOST:

Ve vstupním vestibulu historické budovy školy dnes připomíná pamětní deska osud lidických dětí, které školu navštěvovaly. Většina z nich válku nepřežila.

 

30a Pomník padlým ve světových válkách

Pomník padlým, slavnostně odhalený 28. října 1929, nechal zřídit Komité pro postavení pomníku padlým v 1. světové válce (zal. 1922). K pomníku s pískovcovou sochou se lvem a deskou se jmény padlých byla ještě v r. 1931 přidána prsť z válečných bojišť. Po roce 1950 byla socha zničena. Zbylé hranoly byly v r. 1963 přemístěny ke kostelu a desky byly doplněny o jména padlých ve 2. světové válce. V r. 1991 byl pomník vrácen na původní místo, bohužel vška již nedošlo k jeho obnovení v celé původní podobě. Pietní vzpomínky se zde konají pravidelně v květnu a 28. října.

ZAJÍMAVOST:

O pomník a jeho okolí se v současnosti starají aktivní občané města.

 

30b buštěhradská dráha

V důsledku stále rostoucí těžby uhlí požádal v r. 1847 kníže Fürstenberg císaře Františka Josefa I. o povolení rozšířit svoji koňku k dolům na buštěhradské panství. Ten koncesi udělil Buštěhradské železniční společnosti až 20. 11. 1855. Trať v předstihu začala stavět společnost bratří Kleinů a budovy při trati Vojtěch Lanna. Původně vedla z kladenské Výhybky přes Dubí, Brandýsek a Zákolany (s odbočkami k jednotlivým šachtám) k překladišti u Vltavy v Kralupech. Zahájení pravidelného provozu se konalo 23. 2. 1856. Z trati, která měla původně sloužit pouze k přepravě uhlí, se časem stala jedna z největších soukromých společností Rakouska-Uherska. Vedla z Prahy přes Lužnou, Žatec, Chomutov, Kadaň, lázeňskou oblast Karlových Varů a Františkových lázní do Chebu. V několika místech se napojila i na saskou železniční síť. V roce 1891 dosáhla délky 465 km. V roce 1924 byla prodána státu a přešla pod ČSD. Vagóny i lokomotivy se značkou BE (Buschtěhrader Eisenbahn), nebo později BD (Buštěhradská dráha) jezdily ještě dlouho po 2. světové válce.

ZAJÍMAVOST:

Buštěhradská dráha nesla slávu města, přes které nikdy nevedla.

 

31. Třinecké železárny Dříň

Podíváte-li se západním směrem, zahlédnete řadu 6 komínů Třineckých železáren, umístěných v průmyslovém areálu Dříň mezi Kladnem a Buštěhradem, které svým výrobním programem a používanými technologiemi navazují na tradici třineckého a kladenského hutnictví. Provoz válcovny byl vystavěn v roce 1982 jak součást bývalé huti POLDI. Hlavním výrobním sortimentem válcoven jsou kruhové tyče, sochory, bloky. Přibližně 70 % výroby je určeno n export. V blízkosti viditelných komínů na bližším okraji průmyslového areálu byla postavena v roce 2014 otevřena moderní budova UCEEB – Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT.

ZAJÍMAVOST:

Tomuto místu se také říká „U Studánky“. Ze stráňky, na které stojí, od nepaměti prýštilo množství vodních praménků. Když se úplně ztišíte, nejlépe v místech pod domem, možná jejích šumění zaslechnete.

 

32. Hostinec U Bečvářů, čp. 218

V tomto domě – hostinci U Bečvářů (nebo také Na Krétě), který dříve býval rychtou baráčníků – hrávaly své divadelní představení buštěhradské ochotnické spolky, které zde pod různými názvy (Divadelní spolek Tyl 1904–1923, Pěvecko-dramatické sdružení dělnické v Buštěhradě, Jednota divadelních ochotníků) působily od r. 1904. Oponu pro divadelní jeviště v 1. patře budovy namaloval v roce 1924 p. Froněk z Kladna. V roce 2014 na divadelní tradici navázal divadelní spolek KIX, jehož představení se těší velké oblibě místních i přespolních.

ZAJÍMAVOST:

V letech 1915–1919 zde byli, stejně jako na dalších místech v Buštěhradě (např. sokolovna, zastavení č. 28), ubytováni nuceně vystěhovaní italští běženci z oblasti Valle di Ledro.

 

33. KAPLIČKA SV. PROKOPA

Socha Sv. Prokopa, vytvořená ze sbírky havířů a umístěná na pozemku, který darovalo obecní zastupitelstvo, byla vysvěcena „K ochraně všech horníků i hutníků“ lidickým farářem 30. 10. 1898. Aby byla socha uchráněna od poškození a také proto, aby „bylo slyšet zvonění k modlitbě“ byla následně postavena kaplička se zvonicí. K jejímu vysvěcení p. kaplanem Kovaříkem došlo dne 9. 7. 1899 za přítomnosti „blahoslaveného pána H. Herschera, c a k. vrchního správce panství buštěhradského a za přítomnosti slavného obecního zastupitelstva, všech místních spolků a převeliké účasti obecenstva zdejšího i přespolního“.

ZAJÍMAVOST:

Kolem kapličky byly odkryty kosterní pozůstatky, uložené v hromadném, patrně morovém hrobě, dle zápisů z r. 1680. V době, kdy byly morem silně postiženy nejen střední Čechy, vymřelo v Buštěhradě téměř celé obyvatelstvo. Nové obyvatele si do Buštěhradu přivezla posléze A. M. Toskánská ze svého panství ze severočeských Zákup.

 

34. Buštěhradské muzeum Oty Pavla

Buštěhradské muzeum Oty Pavla, které vniklo z iniciativy o.s. Buštěhrad sobě, bylo slavnostně otevřeno 31. 3. 2002. Původní umístění bylo v domě U Rotta (Palackého 56), jen kousek od domku, kde se narodili jeho prarodiče a jeho otec.V prosinci 2015 bylo muzeum přestěhováno do větších prostor, které spolku nabídlo město Buštěhrad. Přízemí budovy zvané Seifertovna (též U Seifertů) umožnilo původní expozici rozšířit o další předměty – v současné době si můžete v muzeu prohlédnout více než 1000 předmětů a dokumentů ze života a díla slavného spisovatele, část expozice je věnována historii města Buštěhrad.

ZAJÍMAVOST:

Autor expozice Michal Cihlář (*1960) je významný český grafik, který za své dílo získal mnoho ocenění (např. Cena V. Boudníka za rok 2002). Jeho žen Veronika Richterová (*1964) se zabývá především plastikou, smaltovanou mozaikou a PET-ARTem. Oba žijí v Buštěhradě.

—————————————- ————————————————————————-

Stezka historií Buštěhradu byla otevřena 22. 6. 2002 z iniciativy spolku Buštěhrad sobě (dříve o.s.), z finanční podpory nadace Open Society Fund Praha. V roce 2018 byla stezka rozšířena o další zastavení (z původních 25 na 34) a na základě nových poznatků došlo k aktualizaci textů a fotografií. Kompletní rekonstrukce a rozšíření trasy Stezky byly financovány z Fondu cestovního ruchu Středočeského kraje.

Ke slavnostnímu znovuotevření došlo 24. 6. 2018.

 

Autoři textů: PhDr. Dana Stolzová, Jaroslav Pergl, Ing. Arch. Daniela Javorčeková, Mgr. Ivona Kasalická.

Jazyková korektura: Jan Dvořák

Grafická úprava: Milena Burgrová

Mapové podklady: Mgr. akad. mal. Michal Fiala

Fotografie: archiv Spolku Buštěhrad sobě, PhDr. Dana Stolzová, Jaroslav Pergl, Martin Homola ABC photo.

Koncepce řešení: Spolek Buštěhrad sobě

 

Keramické rámečky v roce 2002 zhotovily děti ze ZUŠ Buštěhrad pod vedením výtvarnice akad. mal. Heleny Slavíkové Hruškové, v roce 2016 byly zničené rámečky a rámečky nově přidaných zastavení navrženy a vytvořeny výtvarnicí Mgr. Romanou Štajerovou a opět ve spolupráci vypáleny v ZUŠ Buštěhrad.

 

Děkujeme za spolupráci a podporu Středočeskému kraji, městu Buštěhrad, ZUŠ Buštěhrad a všem majitelům objektů, kteří souhlasili s umístěním rámečků.